Prognostické otázky a odpovědi vývoje společnosti

Lubomír SODOMKA KOD TU Liberec

1.Úvod

Předpovědi byly vždy přitažlivé pro člověka od samého počátku jeho vývoje. Proto se předpověďmi budoucnosti zabývali specializovaní odborníci nejčastěji z řad šamanů a kněží i laici se zvláštními jasnozřivými schopnostmi. Předpovídaly se osudy lidí, armád, jejich bitev a tažení např. i z vnitřností obětních zvířat. Byli na to i odborníci haruspikové. Předvídaly se osudy bitev i osob z postavení hvězd a planet, což bylo později opřeno o přesné astronomické výpočty. Vztahy postavení hvězd s předpověďmi osudy lidí, národů, států apod. předpovídala astrologie, která se touto schopností pyšní dosud. Zatím největší úspěchy v předpovědích, prognostice, zaznamenala meteorologie, i když i zde pozorujeme, že mohou nastat náhlé zvraty proti předpovědím. Astrologie se zatím do předpovědí počasí nepustila, i když mohla mít v tomto směru daleko snadnější práci než při předvídání osudu lidí a lidstva, neboť přitažlivé síly nebeských těles by mohly být matematicky zpracovatelné.

2. Vědecká prognostika

Zatím největších úspěchů v předvídání dosáhla mechanika a to v předvídání polohy těles v prostoru a času. Podstatou tohoto předvídání jsou Newtonovy zákony formulované diferenciálními rovnicemi a přesná měření poloh, rychlostí a zákonů pohybu. Takové předvídání je libovolně přesné a je založeno i na filosofickém determinismu. Polohy hmotných bodů mohou být pohybovými rovnicemi určeny tak přesně, že to dalo podnět Laplaceovi k vytvoření fyzikálního modelu nazývaného Laplaceův démon. Laplace za základě pohybových rovnic hmotných bodů vyslovil hypotézu, že ze znalosti polohy všech hmotných bodů, jejich rychlostí a pohybového zákona je možné předvídat jak minulost tak i budoucnost těchto bodů a tedy i těles a lidí. Potíž je v tom, že hmotné body v reálném světě představují elektrony, atomy, nebo jiné částice a jen elektronů se odhaduje na 1080, což je úloha prakticky neřešitelná pohybovými rovnicemi mechaniky. Další potíž spočívá v tom, že mikročástice podléhají zákonům kvantové fyziky, kde platí jiné zákony než jsou zákony klasické mechaniky, takže Laplaceův model se stal jen jakousi mechanicko-filosofickou kuriozitou. Jiný fyzikální zákon, který lze využít i k předvídání filosofickému a společenskému je druhá věta termodynamická, nebo také věta o růstu entropie (klesání informace, negentropie). Podle ní v izolované soustavě dochází ke spontánnímu růstu entropie. Poněvadž entropie je mírou neuspořádanosti , nepořádku v soustavě, stává se soustava ponechaná sama sobě více chaotickou. Proč tomu tak je, se snažil objasnit C.Maxwell t Maxwellovým démonem. Věta o entropii dokáže předvídat mnoho jevů probíhajících ve vědě, technice, přírodě i společnosti a musí být proto akceptována i filosofii. S toto větou souvisí i výklad života nerovnovážnou termodynamikou (I.Prigogine NCCh 1977). Ukazuje se, že obecné teorie fyzikálně technických věd jako jsou matematika, fyzika, chemie, biologie, technika se dají využít i k předpovědím ostatních i věd společenských, jde o zákonitosti pohybu částic difúzními procesy, o zákonitosti kvantové mechaniky jako je Heisenbergův princip neurčitosti a další, zákonitosti extrémů energie,( Maupertuiseův, Hamiltonův a Fermatův princip). Ty mohou předvídat samovolný vznik a tranforamci struktur, přírody i společnosti.

Velmi diskutovaným ve vědeckém světě i mimo něj je problém velkého třesku, který se snaží vysvětlit vývoj vesmíru od mikrosvěta až po makrosvět. V něm pak Darwinova evoluční teorie zaujímá jen etapu jedné tisíciny doby potřebné k vývoji vesmíru (řádově 20 miliard let).

Na tomto modelu bude věda pracovat nadále Vzniká otázka i dalšího vývoje vesmíru,zda bude neomezeně expandovat nebo se vrátí do původního stavu “pratomu a vše se bude cyklicky opakovat.

Podívejme se ještě, jakou cestou se bude ubírat fyzika budoucnosti. Fyzice byl předpověděn zánik (vyčerpanost problematiky) již na rozhraní 19. a 20. století. Jak ukazují prognózy stojí před fyzikou do budoucnosti vyřešit unitární teorii tj. syntézu čtyř dosud známých silových působení elektromagnetického, slabého, silného a gravitace v jeden celek a tak umožnit v principu výkladu všech známých a předpovědi neznámých skutečností . Proto se této unitární teorii říká také teorie všeho. Podle prognózy Hawkinse se by to mělo stát do 50let (lepé v desítkách let). Tím by fyzika ztratila podíl na řešení zásadních otázek vědy. Zůstavají však ještě zásadní a důležité otázky poznávání života, duše, vědomí, a odpovědí na stálé filosofické otázky, které čekají k řešení na fyzikálně technické vědy. Ty souvisí s poznáváním genetického kódu všeho živého a jeho využití v bio- a genetické technologii jdoucí až do dnes neustále diskutovaném klonování živočichů i člověka. V tom slibují výsledky biotechnologové již v krátké době. Jak se této problematice postaví filosofie a jaké budou její předpovědi? (Psychologie, etika, právo atd.).

Další poměrné krátkodobou prognostikou je využívání jaderné energetiky. V tomto směru poněkud selhala vědeckotechnická prognostika, podle které měl být vyřešen problém řízené jaderné fůze již v 80. letech minulého století. Nestalo se tak přes značné úsilí vědy. Zde velmi silně působí věta o růstu entropie. Jak je vidět na příkladu jaderné elektrárny Temelín, nejde jen o řešení vědeckotechnické, ale o otázku filosofickou a společenskou. Zatím se k těmto otázkám stavěla filosofie neutrálně, což ji pochopitelně oslabuje, když k tak závažným problémům nemá co říci.

Jednou z vědecko technických předpovědí jsou i cesty člověka do vesmíru na blízká i vzdálená vesmírná tělesa a jejich okolí.

Vedle prognostických otázek krátkodobých, na které má věda alespoň představy o jejich řešení se objevují prognostické otázky dlouhodobé jako, jak dlouho přežije lidstvo současný vývojový trend- I na tuto otázku jsou prognostické odpovědi, a to jak optimistické navrhující řešení, tak i pesimistické, které předvídají, že na řešení je již pozdě. To jsou otázky, na jejichž řešení se musejí podílet všechny vědy, tedy i filosofie.

Jsou tu i otázky často diskutované na nejrůznější úrovni, a to existence mimozemských civilizací (MC). Existují prognózy kolik takových civilizací může existovat. Zatím však se velmi těžko dá předvídat na jaké civilizační úrovni. Každopádně se lidstvo připravuje na komunikaci s MC a na případné setkání s ní.

Při podrobnějším pohledu na vědecké výsledky, které přineslo 20.století bychom našli ještě mnohem více prognostických otázek, které vyžadují i prognostické odpovědi.

3. Literatura

1. Bernal, J.D.: Věda v dějinách. SNPL Praha 1960

2. Sodomka,L., Sodomková, Magdalena .: Nobelovy ceny za fyziku. SetOut Praha 1997

3. Winlich , R.: Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. ALDA Olomouc 1998

4. Weinlich ,R.: Laureáti Nobelovy ceny za chemii. ALDA Olomouc 1998

5. Weinlich,R.: Laureáti Nobelovy ceny za Fyziologii a medicínu ALDA Olomouc 1999

6. Liesmann, K., Zenaty, G.: O myšlení Votabia Olomouc 1994

7. Brož,I.: 20.století jaké bylo. Egem, Knižní klub Praha 2000

8. Brugger, W.: Filosofický slovník. Naše vojsko Praha 1994

9. Weizsaecker, U.W., et al.: Faktor čtyři. Ministerstvo životního prostředí Praha 1996

10. Hawking, S.W.: Stručná historie času . Mladá fronta Praha 1991

11. Crick, F.: Věda hledá duši. Mladá fronta Praha 1997

12. Weinberg,S.: Snění o finální teorii.. Hynek Praha 1996

13. http:/www.sweb.cz/lubomirsodomka