1. Úvod

20.století ukázalo, že do všech oborů lidské činnosti zasáhla podstatnou měrou věda a technika. Ať už jde o běžný život, kde se za celé století podstatně rozvinuly všechny druhy techniky strojírenství, chemie, textilní techniky, elektrotechniky, elektroniky, výpočetní, informační techniky a technologie a řada dalších. Každá z vědních oblastí se rozšířila o nové disciplíny např. fyzika o fyziku atomovou, jadernou, fyziku kondenzovaných látek, chemickou fyziku, biofyziku, počítačovou fyziku a řadu dalších, jdoucích do takových podrobností jako je fyzika uhlíku (1) a dalších. Obdobně je tomu s chemií a biologií. Docházelo tedy jednak k rozsáhlé diferenciaci a specializaci vědy a jednak k její integraci tj. ke vzniku interdisciplinárních oborů, které svědčí také o fúzi vědy v jednu jedinou. Ve fyzice se to projevuje např. touhou po vytvoření jednotné, unifikované teorie, která by mohla pak již dedukcí vyložit veškeré děje fyzikálnětechnických věd, zahrnujících matematiku, fyziku, chemii, biologii a všechny vědy technické. Koherence a synergetika přírodních a technických věd je tak silná, že je nutné pro ně zavést jednotný termín fyzikálnětechnické vědy.

Dá se říci, že fyzikálnětechnické vědy si vybojovaly své postavení ve 20. a dalších stoletích, kdy jejich vliv bude neustále sílit, bojem s předsudky, mýty, legendami, s náboženstvím a církevními dogmaty, který trval více než 7 století. Sílu vědy si uvědomil explicite F.Bacon, což vyjádřil slavnou větou : Scientia potestas est, Věda je moc, síla, což se prokázalo neoddiskutovatelně ve 20.století, kdy člověk ovládl jadernou energii, která by mu umožnila zničit veškerý život a snad i celou zeměkouli.

Velkými odpůrci vědy jsou antivěda (2) a náboženství. Je skutečností, že náboženství reprezentované v Evropě katolickou církví vědu nepotřebuje, byla a je jí dokonce velmi nebezpečná, neboť krok za krokem kácí náboženská dogmata a zmenšuje prostor pro existenci boha. Rovněž i věda se zcela obejde bez náboženství (3).

I když se někdy (přírodo)vědě přidávají takové přívlastky jako “imperialistická”, málo se hodnotí její osvobozenecká úloha. Věda vytváří člověku nástroj, který umožňuje zjišťovat zákonitosti vnějšího světa, na jejich základě předpovídat a technika umožňuje na základě těchto zákonitostí syntetizovat i objekty, které se dříve ve vesmíru nevyskytovaly. To dělá pro člověka vědu věrohodnou. Věda se stala pro rozvoj společnosti tak závažnou, že nacházíme i její zákonitosti a existuje již věda o vědě a filosofie vědy.

Je skutečností, že se do škol tlačí opět náboženství, pod liberálními hesly svobody náboženství, což má umožnit opět nový školský zákon, zatím co filosofie, historie a věda o vědě a technice, která by ukázala vědu a techniku v celé své šíři a obecnosti pronikla pouze na některé vysoké školy a více iniciativou pracovníků, než jako součást koncepce vzdělání. S tímto stavem se nelze spokojit. V poslední době se značně rozšířila věda o počítačích až na nejnižší třídy základních škol. Žáci a studenti, kteří se této disciplíně věnují se stávají již odborníky v mladém věku. V tomto směru se dá říci, že věda a technika zapracovaly velmi dobře. Je však třeba vědu a techniku rozšířit i na všechny oblasti.

Jedinou cestou, jak toho dosáhnout je zavést předmět “Dějiny vědy a techniky” nebo jeho mutace na všechny typy škol. Je třeba začíst o u vysokých škol a vychovávat také odborníky tohoto oboru jako jsou např. čeština, jazyky, matematika, fyzika, chemie, biologie a další. Vedle toho zavést tento obor na všech vysokých školách v prvních a posledních ročnících, jako povinný předmět na školách středních a postupně jako všeobecně vzdělávací předmět škol základních. Ve formě povídek a zážitků ze života vědy a vědců i na školách mateřských. Pochopitelně by stálo zato vypracovat takový všeobecně vzdělávací a soustavný program pro televizi s názvem:

Oba názvy se zdají na první pohled totožné. Není tomu tak. V prvním pojetí je kladen důraz na aktivní účast vědy a techniky v dějinách a druhém na pasivní. Je třeba, i když je to velmi obtížné, aby v obou případech šlo o interaktivní pohled vědy a techniky s pohledem historickým. To je na začátku velmi obtížné, neboť má jít o interdisciplinární předmět vědy a historie. V počátečním stadiu bude převažovat jedno nebo druhé podle zaměření vyučujícího a postupně by se měl stát předmět předmětem interdisciplinárním a stát se samostatným předmětem na pedagogických, filosofických, přírodovědeckých a matematickofyzikálních fakultách. Zatím jde vývoj tak, že na vysokých školách vznikaly předměty s obdobným zaměřením spontánně a někde se již staly součástí povinných předmětů. Tyto předměty, které by měly být jakousi filosofii a historii fyzikálně(přírodovědně)technických věd, by měly být zavedeny jednosemestrově na začátku a na konci studia. Byly by to předměty, které by sjednocovaly všechny vysokoškolské a středoškolské obory.

Jako vzor pro sestavování programů vědy a techniky v dějinách ať slouží následující schéma přednášek nazvaných např. Fyziálnětechnické vědy v dějinách. Pochopitelně se připouští podle autorů přednášek i jiný název. Za předobraz takových přednášek je možné vzít např. dílo : Věda v dějinách J.B.Bernala (5). Příklad programu (sylabusu) takových přednášek může být takovýto:

Literatura

(1) Sodomka,L., Sodomka,J.: Fyzika uhlíku . MFI 7(1997)148

(2) Holton ,G : Věda a antivěda. Z originálu Science and antiscience přeložil O.Jejínek. Čs.Čas.Fyz. (CKCFAH) 46(5-6, 1996) 1-120.

(4) Fajkus ,B. : Současná filosofie a metodologie vědy. Filosofia Praha 1997.