(TEORETICKÉ
ZÁKLADY MATERIÁLOVÉ TECHNOLOGIE)



ADHESIV Liberec 2003
(TEORETICKÉ
ZÁKLADY MATERIÁLOVÉ TECHNOLOGIE)


ADHESIV Liberec 2003
Nápisy na hřbet
Otec František textilní technický úředník pracoval v textilní
továrně na koberce. Matka Marie pracovala v domácnosti. u sourozenců
(strýců a tet) z otcovy strany. Do obecné (základní) školy začal chodil
v šesti letech v roce 1936. Z Měšťanské školy v roce 1943
přestoupil po vykonání přijímací zkoušky na reálné gymnázium
v Chotěboři. Maturitu složil s vyznamenáním v roce 1949.
Po maturitě v roce 1949 nastoupil ke studiu matematiky a fyziky na
Přírodovědeckou fakultu KU v Praze, která se později rozdělila, takže
pokračoval na Matematicko-fyzikální fakultě (MFF). První dva ročníky
absolvoval s vynikajícím prospěchem a pobíral prospěchové stipendium. Na
počátku roku 1951 mu byl zrušen odklad vojny , musel přerušit studium odešel
do oddílu PTP, zprvu na stavební práci, pak byl převelen na práci do dolů
na Ostravsko. Diplomovou práci „Studium teplotních kmitů cínu
rentgenovou difrakcí“ vypracoval pod vedením Dr.J.Šedivého za konzultace Dr
H.Šípové (Šíchové). Obdobnou praxi z rentgenové dfiraktografie
vykonával u prof.A.Kochanovské na tehdejším Ústavu technické fyziky
vedeného prof.J.Bačkovským. Na ústavu pracovalo mnoho nadšenců
v rentgenové difraktografii mezi jinými i Dr.V.Syneček a Dr.
Simerská , jejichž hluboké znalosti inspirovaly k této práci. Po
ukončení studia na MFF nastoupil jako asistent fyziky na Vysokou školu
strojní v Liberci, která se postupně přejmenovala na Vysokou školu
strojní a textilní a dnes na Technickou univerzitu. Zde kromě výuky fyziky pracoval zprvu v rentgenové
difraktografii, zvláště na vývoji různých zařízení pro tuto techniku. To
bylo podmíněno přítomností vynikajícího jemného mechanika a optika B.Kubrichta,
který tyto přístroje ve spolupráci s vývojovými dílnami VŠST a technika A.Kleprlíka
přístroje vytvořili a vyzkoušeli . Kromě soupravy difrakčních
komůrek byl vyvinut i texturní a topografický difraktometr a pořízeny první snímky poruch
v monokrystalech křemene nazvané komety. Od roku 1959 byl přijat na aspiranturu u prof.
Kochanovské a vyhledával téma disertace. Disertace byla vypracována na téma
„Vliv mletí na strukturu a poruchy v sirníku zinečnatém
aktivovaném manganem“. Tím přešel na interdisciplinaritu
s luminiscencí, elektroluminiscencí a z ní vyplývající
mechanoluminiscencí, ve které se stal předním odborníkem. Postupně přešel i na
laserovou techniku a technologii, kterou zaměřil na studium textilních
struktur. V roce 1960/61 byl na stáži v SSSR v Moskvě na
Lomonosově univerzitě a fyzikální fakultě. Zde pracoval pod vedením M.M.Umanského,
G.S.Ždanova, prof. Pinskera a dalších. Na Ústavu krystalografie pak
prováděl snímky krystalu křemene Langovou topografii spolu s dr. Miuskovem
a studoval strukturu povrchově vodivých skel elektronovou difrakcí.
Největších vědeckých úspěchů dosáhl v mechanoluminiscenci, aplikací
laserů a akustické emise na strukturu textilií. V roce 1970
získal stipendium A.v.Humboldtovy nadace. Výjezd mu však nebyl povolen.
V roce 1990 získal od této nadace tříměsíční stipendium útěchy. To strávil
na TU v Karlsruhe na ústavu Techniky chemie, kde pracoval na
uhlíkových vláknech a jejich adheze k epoxidové pryskyřici. V tomto
ústavu došlo vytvoření syntézy čpavku a získání NC za chemii Haberem a
Boschem. Od roku 1994 do roku 1999 získával každoročně titul „Muž roku“
udělovaný za publikační činnost Americkým Bibliografickým Ústavem (ABI). Kromě
toho mu byl udělen titul FABI a MDFABI. Jeho činnost byla hodnocena i
uvedením do knih „KDO JE KDO“ vydávaných v ČR (viz Kdo je kdo, Agentura
Kdo je kdo Praha 1998 str. 546). Během své pedagogické a vědecko výzkumné
činnosti zveřejnil odborné i pedagogické knihy, skripta, články
v tuzemských i zahraničních časopisech a přeložil odborné knihy.
Z původních knih lze uvést „Struktura a vlastnosti pevných látek“
SNTL Praha 1967 a její překlad „Structure and properties of solids“,
monografii, která byla první toho druhu na světě „Mechanoluminiscence a je
použití“, Academia, Praha 1985, překlady z ruštiny a angličtiny.
Podrobnější seznam publikací lze najít na internetových stránkách http://www.sweb.cz/lubomirsodomka
nebo WWW.seznam.cz/Sodomka/lubomír.
V poslední době úspěšně publikoval politické komentáře a psal
populárněvědecké články, které zaznamenaly dobrý ohlas. V současné době se
věnuje řešení grantu „Anizotropie mechanických vlastností textilií“
jako je modul v tahu a vlastnost textilií nazývaná splývavost. Přednáší na
KOD TU Liberec výběrovou přednášku „Nekonvenční metody spojování a
oddělování textilií“, vede diplomové a doktorské práce. Organizoval několik
mezinárodních konferencí a intenzivně spolupracoval s podniky při řešení
významných úloh praxe, jako byly práce na elektronovém mikroskopu, na struktuře
karbidu křemíku, struktury a vláknové orientace roun a stuh v dopřádacích
rotorech, měření výchylek sonotrod ultrazvukových svářeček, měření otáček
dopřádacích rotorů a dalších. V pedagogické práci mimo jiné vychoval na
stovky diplomantů. V poslední době vedl 8 diplomových prací, při
kterých se podařilo udělat několik objevů spolu s diplomanty, tzv. plisé
jev na tkaninách a foliích a podélné a příčné proužkování deformovaných
polyethylenových folií. V roce 2002 se zúčastníl Mezinárodní konference
o akustické emisi se třemi referáty, konference fyziků s referátem „Textilní
fyzika“ a konference Strutex se šesti referáty. V roce 2002
vydal knižní publikace „Fyzika kondenzovaných látek“ a učební text pro
studenty TU v Liberci „Struktura, vlastnosti, diagnostika a nové
technologie oddělování, spojování a pojení textilií“. V současné době vede
výzkum na téma „Anizotropie textilií“ ve spolupráci se studenty a
spolupracovníky KOD FT TU v Liberci v grantu uděleném GAČR pod číslem
106/01-0387 pro roky 2001 až 2003. Vede doktorantku ing.L.Váňovou.
Publikace Kronika Nobelových cen je pokračováním
předchozí „Nobelovy ceny za fyziku“ SetOut Praha 1997. Byla vydána ve dvou
dílech Kronika Nobelových cen I a II Adhesiv 2002,2003
Předkládaná publikace autora vznikla na základě více než desetileté zkušenosti s přednáškami podobného obsahu jako je Struktura vlástnosti, diagnostika a nové technologie oddělování, spojování a pojení textilií. Je pokračováním publikací Fyzika kondenzovaných látek I, II,III , s doplněním a aktualizací nových výsledků a objevů, zvláště pak ve větším rozsahu s doplňky prof.J.Fialy a aplikacemi na technologii materiálů.
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1962) se zaměřením na fyziku pevných látek. Pak nastoupil do Škodových závodů v Plzni, kde působil až do roku 2000. Nyní pracuje na výzkumném centru „Nové technologie „ při západočeské univerzitě v Plzni a je vedoucím katedry materiálů a strojírenské technologie na strojní fakultě této univerzity. Kromě toho působí na Vysoké báňské , Technické univerzitě v Ostravě. , kde se roku 1993 habilitoval a v roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru materiálového inženýrství.
Celý život se zabývá studiem
struktury materiálů užitím difrakce rentgenového záření. Je autorem více než 80
článků v časopisech a na 300 dalších publikací.Jeho práce byly citovány více
než 140kráte. Je členem international Centre for Diffraction Data
V Pennsylvanii USA, zakládajícím členem , místopředsedou Krystalografické
společnosti a členem výboru pro nedestruktivní testování materiálů Inženýrské
akademie České republiky.

O knize Fyzika a chemie
kondenzovaných látek s aplikacemi
Autoři Lubomír SODOMKA a Jaroslav FIALA jsou vysokoškolští profesoři, kteří se zbývají po celou dobu vědecké kariéry kondenzovanými látkami a jejich aplikacemi (viz životopisy).
Kniha vznikla na základě dlouholetých zkušeností s přednáškami v oboru materiálového inženýrství, fyziky pevných látek a textilních aplikací.
Kniha má dva díly první a druhý
zhruba po 500 stranách. V prvním díle jsou uvedeny základy fyziky pevných
látek s dosud známými jevy a vlastnostmi a jejich aplikacemi.Čtenář
v ní najde v ní zpracovány difúzi, skla, polymery a kompozity , fyziku
a chemii uhlíku, kapalné krystaly, základy elektronové a pásové teorie,
supravodivost, luminiscenci, se zvláštním důrazem na méně známé mechanoluminiscenci,
krystaloluminiscenci a mechanoemisi, dielektrické, magnetické a
optické vlastnosti kondenzovaných látek a lasery v kondenzovaných
látkách.
Druhý díl je zaměřen na kapaliny, povrchové vlastnosti kondenzovaných látek, nejdeme v něm i Boseovy-Einsteinovy kondenzáty, adhezi v kondenzovaných látkách, vrchol kondenzovaných látek, kterými jsou biomateriály a následuje celá řada technických aplikací jako jsou krystalizace, slínování (sintrování) , fázové přeměny v materiálech a základy materiálové fyziky a chemie. Je připojena i kapitola a méně známých materiálech , kterými jsou textilie, jejich struktura a postavení v kompozitech.
Kniha by měla být srozumitelná pro všechny pracovníky v technologických materiálových oborech a měla by pro tyto obory tvořit teoretický základ.
Lze ji doporučit i pro pedagogické fakulty, pro všechny typy vysokých škol se zaměřením technolgie materiálu a materiálovým inženýrstvím. Má být přístupná i pro všechny zájemce o fyziku a chemii materiálů. Lze ji užívat i pro průmyslové školy s chemickým, strojítenským a textilním zaměřením.


Prof.RNDr.Ing Lubomír SODOMKA, DrSc, MDFABI
Prof. RNDr. Jaroslav FIALA, CSc., Eeng
Texty lektorovali po částech
Prof.RNDr. Pavel LUKÁČ,DrSc
Prof. RNDr.Miroslav SVOBODA, CSc
Prof. RNDr. Miroslav MÁCA. , CSc
Doc. Oldřich LEPIL, CSc
RNDr.Bohuslav CHARVÁT
Redakčně upravili : L.Sodomka, J.Fiala
Odborná redakce : Lubomír.SODOMKA
Technická redakce: Ludvika ŽELINOVÁ
1. VYDÁNÍ
Publikace vznikla za finanční podpory a odborné spolupráce Výzkumného centra Západočeské univerzity „Nové technologie“ v projektu výzkumu a vývoje č. LNOOB084
Vydal ADHESIV, Liberec 2003
Vytiskl: Vysokoškolský podnik s.r.o., Komenského 2, Liberec 2003
© Lubomír Sodomka, Jaroslav Fiala
ČAROVÝ KOD
(Teoretické základy nových
technologií)
2
Obálku navrhl a částečně zpracoval Lubomír.Sodomka,
elektronicky zpracoval Petr Horníček
Odborná redakce :Lubomír SODOMKA
Technická redakce: Ludvika ŽELINOVÁ
První vydání
Vytiskl Vysokoškolský podnik s.r.o Liberec
O B S A H
Díl první
PŘEDMLUVA
0 ÚVOD
0.1 Z historie fyzikálně technických věd
0.2 Z historie fyziky jkondenzovaných látek
0.2.1 Z historie pevných látek
0.2.2 Struktura a vlastnosti pevných látek
0.3 Laureáti NC a jejich objevy související s rozvojem FKLA
0.4
Literatura
1. ATomová struktura pevných látek
1.1. Periodická stavba pevných látek
1.1.1. Amorfní a krystalické látky
1.1.2. Základní pojmy krystalografie
1.1.3 Reciproká mřížka
1.2 Souměrnost krystalů
1.2.1 Makroskopická souměrnost
1.2.2 Krystalografické soustavy
1.2.3 Mikroskopická souměrnost
1.2.4 Krystaly vzniklé těsným uspořádáním atomů
1.2.5 Vazbové síly a vazby v pevných látkách
1.2.5.1 Molekulární (van der Waalsovy) síly
1.2.5.2 Coulombovské síly
1.2.5.3 Výměnné síly
1.2.5.4 Odpudivé síly
1.2.5.5 Vodíková vazba (vodíkový můstek)
1.3 Příklady krystalových struktur (Fiala)
1.3 Problémy
1.4
1.5 Literatura
2 PORUCHY V PEVNÝCH LÁTKÁCH
2.1. Bodové poruchy
2.1.1 Elektronové poruchy
2.1.1.1 Plazmony
2.1.1.2 Cyklotrony, helikony, magnony
2.1.2 Fotony
2.1.3 Atomové poruchy
2.1.3.1 Fonony
2.1.3.2 Vakance a intersticiály
2.1.3.3 Příměsové atomy v mřížce
2.2 Čárové poruchy
2.2.1 Dislokace
2.2.1.1 Hranové a šroubové dislokace
2.2.2. Disklinace
2.3. Mozaiková struktura krystalu
2.4 Problémy
2.5. Literatura
2.5. Literatura
3 METODY URČOVÁNÍ STRUKTURY PEVNÝCH LÁTEK
3.1 Metoda otáčivého krystalu
3.2 Metoda prášková
3.3 Laueova metoda
3.4 Elektronová difrakce
3.5 Neutronová difrakce
3.6. Intenzita difraktovaného záření
3.7 Určování poruch ve struktuře pevných látek
3.8 Metody zviditelňování dislokací
3.8.1 Zviditelňování poruch v monokrystalech křemene
3.9 Interferenční metody
3.10 Holografické metody
3.11 Problémy
3.12 Literatura
4 MECHANICKÉ VLASTNOSTI
4.1 Elastická deformace
4.2 Plastická deformace
4.2.1 Dvojčatění
4.3 Viskózní deformace
4.3.1 Klasifikace viskózních látek
4.3.2 Reologické rovnice
4.3.2.1 Eyringova relaxační rovnice
4.3.3 Reologické modely
4.3.3.1 Maxwellův model
4.3.3.2 Voigtův-Kelvinův model 85
4.3.4 Dynamické chování reologických pevných látek 85
4.4 Rozrušování pevných látek 87
4.4.1 Teoretická pevnost 87
4.4.2 Činitele ovlivňující lom, vliv mikrotrhlin 88
4.4.3 Úloha plastické deformace při lomu 91
4.4.3.1 Šíření trhliny 91
4.4.3.2 Iniciace trhliny
4.5 Superplasticita kovů 95
5 KMITY MŘÍŽKY A MĚRNÉ TEPELNÉ KAPACITY 101
5.1 Elastické vlny v pevných látkách 101
5.2 Elastické vlny v krystalových mřížkách 103
5.3 Stojaté vlny v lineárním řetězci atomů. Fonony 105
5.3.1 Elastické vlny v lineárním řetězci se dvěma druhy atomů 106
5.4. Měrné tepelné kapacity 109
5.5 Nesouměřitelné struktury 112
5.6 Akustická (fononová) emise 114
5.7 Problémy 115
5.8 Literatura 116
6 Elektronové vlastnosti pevných látek 117
6.1 Energetický model atomů a pevných látek 117
6.2 Elektronová teorie kovů 118
6.2.1 Teorie volných elektronů 118
6.3 Boltzmannova transportní rovnice 119
6.4 Vodivost kovů 121
6.5 Energetické rozložení kovů 122
6.6 Výstup elektronů z kovu 126
6.6.1 Termoemise 126
6.6.2 Polní (studená) emise 127
6.6.3 Fotoemise 127
6.6.4 Těsný dotyk (kontakt) mezi dvěma kovy 128
6.7 Problémy 129
6.8 Literatura 131
7 Pásová teorie pevných látek 132
7.1 Klasifikace pevných látek podle pásové struktury 137
7.2 Pohyb elektronů podle pásové teorie. Efektivní hmotnost, pojem díra 137
7.3 Experimentální ověření pásové teorie 139
7.4 Problémy 139
7.5 Literatura
8 Užití pásové teorie 142
8.1 Polovodiče 142
8.1.1 Hallův jev 146
8.1.2 Magnetorezistance 146
8.1.3 Kvantový Hallův jev
8.1.4 Zlomkový kvantový Hallův jev
8.2 Kontaktní jevy mezi polovodiči 151
8.3 Fotovodivost 156
8.4 Organické polovodiče a fotovodiče 158
8.4.1 Organické polovodiče 158
8.4.2 Organické fotovodiče 161
8.4.2.1 Fotovodivé polymery 161
8.5 Organické vodiče 161
8.6 Mechanismy a vodivosti organických polovodičů a vodičů 163
8.7 Polovodiče s nulovým zakázaným pásem 164
8.8 Problémy 166
8.9 Literatura 166
9 Dielektrické a magnetické vlastnosti pevných látek 167
9.1 Dielektrika 167
9.1.1 Makroskopický popis dielektrik 167
9.1.2 Molekulární popis dielektrika 170
9.1.3 Mechanismus polarizace dielektrika 171
9.1.4 Ztráty v dielektriku 174
9.1.5 Klasifikace dielektrik 174
9.2 Magnetika 182
9.2.1 Makroskopický popis magnetik 182
9.2.2 Molekulární popis magnetik 183
9.2.3 Klasifikace magnetik 186
9.2.4 Rezonanční jevy 193
9.2.4.1 Cyklotronová rezonance (CR) 193
9.2.4.2 Paramagnetická (spinová) rezonance (EPR,ESR) 194
9.2.4.3 Feromagnetická rezonance (FR) 195
9.2.4.4 Nukleární magnetická rezonance (NMR) 195
9.2.4.5 Akustická a paramagnetická (spinová) rezonance (APR) 195
9.2.4.6 Bezodrazová jaderná rezonance (Mössbauerův jev) 196
9.2.5 Magnetické bubliny 200
9.3 Problémy 203
9.4 Literatura 206
10 Optické vlastnosti pevných látek 207
10.1 Základní pojmy 207
10.2 Index lomu 207
10.3 Součinitel reflexe (odrazu světla) 209
10.4 Součinitel průchodu (transmise) světla 209
10.5 Dvojlomnost pevných látek 209
10.6 Pleochroismus 214
10.7 Optická aktivita 214
10.8 Umělá optická anizotropie 215
10.8.1 Elektrooptické jevy 215
10.8.1.1 Lineární elektrooptický jev 215
10.8.1.2 Kvadratický elektrooptický jev 217
10.8.2 Magnetooptické jevy 217
10.8.2.1 Lineární magnetooptický jev 217
10.8.2.2 Kvadratický magnetooptický jev 218
10.8.3 Fotoelastický jev 218
10.9. Elektronová teorie optických charakteristik 219
10.10 Rozptyl světla 222
10.10.1 Rayleighův rozptyl 223
10.10.2 Ramanův rozptyl 224
10.10.3 Brillouinův rozptyl 225
10.11 Fotovoltaické jevy v pevných látkách 226
10.12 Fotochemické jevy 227
10.13 Problémy 229
10.14. Literatura 231
11 Luminiscence 232
11.1 Úvod
11.2 Základní pojmy a teoretické představy
11.3 Rozdělení luminiscence
11.4 Fotoluniniscence
11.5 Radioluminiscence
11.6 Elektroluminiscence
11.7 Mechanoluminiscence a mechanoemise
11.8 Krystaloluminiscence a příbuzné jevy
11.9 Problémy 236
11.10 Literatura 237
12 Lasery v kondenzovaných látkách a nelineární optika
12.1 Obecné principy funkce laserů 238
12.2 Konstrukce laserů v pevné fázi 241
12.2.1 Dielektrické lasery 241
12.2.2 Polovodičové lasery 243
12.2.2.1 Barvivové lasery
12.3 Nelineární optické vlastnosti 245
12.3.1 Generování druhé harmonické 247
12.3.2 Parametrické generování světla (PLG) 250
12.3.3 Vícefotonová absorpce 251
12.3.4 Samofokusace 252
12.4 Barvivové lasery
12.5 Problémy 254
12.6 Literatura 255
13 Supravodivost 256
13.1 Kritická indukce (intenzita) magnetického pole 257
13.2 Meissnerův jev 257
13.3 Penetrační hloubka ( supravodivá hloubka průniku) 259
13.4 Termodynamika supravodivosti 261
13.5 Energetický gep (zakázaný pás) 262
13.6 Kvantové tunelování 263
13.7 Izotopický jev 265
13.8 Teorie supravodivosti 266
13.9 Supravodiče typu I a II 267
13.9.1 Vlastnosti supravodičů typu I 268
13.9.2. Vlastnosti supravodičů typu II 269
13.10 Organické supravodiče 271
13.10.1 Supravodiče a vysokoteplotní supravodivost 271
13.10.2 Excitonová supravodivost 272
13.10.3 Experimentální stav organických supravodičů 272
13.10.4 Supravodivost za zvýšených teplot 275
13.11 Problémy 276
13.12 Literatura 277
14 Kapalné krystaly 278
14.1 Rozdělení kapalných krystalů 278
14.2 Smektické kapalné krystaly (smektika) 279
14.3 Nematické kapalné krystaly (nematika) 280
14.4 Cholesterické kapalné krystaly (cholesterika) 281
14.4.1 Nematické stočené textury 281
14.4.2 Cholesterické textury 281
14.4.3 Polymerní kapalné krystaly 282
14.4.4 Diskotické kapalné krystaly 283
14.5 Teorie kapalných krystalů 284
14.5.1 Teorie shluků molekul 284
14.5.2 Teorie kontinua kapalných krystalů 284
14.5.3 Molekulárně statistická teorie kapalných krystalů. 285
14.6 Jevy v kapalných krystalech 285
14.6.1 Orientující účinek elektrického a magnetického pole 285
14.6.2 Dynamický rozptyl 286
14.6.3 Stáčení molekul, nematické stočené a cholesterické textury
elektrickým polem 288
14.6.4 Jev host - hostitel 288
14.6.5 Paměťový jev 289
14.6.6 Piezoelektrický jev v kapalných krystalech 289
14.6.7 Difrakce na cholesterikách 290
14.6.8 Fotovoltaický jev v kapalných krystalech 292
14.6.9 Elektrooptické jevy v smektikách 293
14.6.10 Kerrův jev v izotropních fázích nematik 294
14.7 Nové druhy KK banánovité, feronematika
14.8 Využití KK k mechanismu krystalizace
14.9 Problémy 294
14.10 Literatura 295
15 Aplikace fyziky pevných látek 295
15.1 V technologii 295
15.1.1 Pěstování krystalů 295
15.1.2 Opracování krystalů 297
15.2 Aplikace elektronových vlastností pevných látek 298
15.2.1 Diody v pevných látkách 298
15.2.2 Tunelové diody 300
15.2.3 Gunnovy diody 301
15.2.4 Vícevrstvové polovodičové součástky 303
15.2.4.1 Bipolární tranzistory 303
15.2.4.2 Unipolární tranzistory (FET) 305
15.2.4.3 Tyristory 306
15.2.4.4 Lavinové diody 307
15.2.4.5 Nábojově vázané prvky (CCD) 309
15.2.5 Hallovy prvky 312
15.2.6 Organické polovodiče a vodiče 312
15.3 Použití dielektrik a magnetik 313
15.3.1 Užití feroelektrik a feromagnetik 314
15.3.2 Užití pyroelektrik a pyromagnetik 314
15.3.3 Užití piezoelektrik 315
15.3.4 Užití elektretů 315
15.3.5 Využití magnetických bublin 316
15.4 Použití supravodivosti 316
15.4.1 Laboratorní aplikace 317
15.4.1.1 Hladinoměry kapalného helia 317
15.4.1.2 Odstínění a prostorová akumulace stejnosměrného magnetického pole 317
15.4.1.3 Filtrace zvlnění magnetického pole 318
15.4.1.4 Tepelné klíče 318
15.4.2 Supravodivé magnety 318
15.4.3 Průmyslové aplikace 320
15.4.4 Supravodivá elektronická zařízení 320
15.4.4.1 Elektronické vypínače a přepínače 320
15.4.4.2 Stejnosměrné a střídavé squidy 321
15.5 Užití optických a optoelektronických vlastností pevných látek 322
15.5.1 Užití kapalných krystalů 323
15.5.2 Sluneční články 325
15.5.3 Fotodiody, fototranzistory, fotofety 326
15.5.4 LEDy a polovodičové lasery 326
15.5.5 Optoelektronické modulátory 327
15.5.6 Optoelektronické obrazové prvky (displeje) 328
15.5.7 Integrovaná optika 328
15.5.8 Řádkovací (skanovací) tunelový mikroskop (STM) 330
15.6 Epitaxe (Fiala)
15.7 Nanotechnologie
15.8 Výkonové diodové lasery
Problémy 333
15.9 Literatura 336
16 DIFÚZE
V PEVNÝCH LÁTKÁCH 337
16.1 Mikromechanismy difúze 337
16.2 Difúze
intersticiálním mechanismem 338
16.3 Vakanční
mechanismus difúze 338
16.4 Přemísťování atomů do
makroskopických vzdáleností 339
16.5 Makroskopické
zákony difúze 341
16.5.1 Prvý
Fickův zákon 341
16.5.2 Druhý
Fickův zákon 342
16.6 Experimentální
technika určování difúze v pevných
látkách 345
16.6.1 Samodifúze 346
16.7 Obecný
transport částic 346
16.7.1 Nernstův-Einsteinův
vztah 346
16.7.2 Termodifúze
(teplotní difúze) 346
16.8 Interdifúze,
vlastni difúze 348
16.9 Vliv
poruch Na difúzi 350
16.10 Difúze více složek 350
16.11 Difúze v polymerech 351
16.12 Obecné
podmínky pro difúzi 352
16.13 Problémy 352
16.14
Literatura 353
17 AMORFNÍ
LÁTKY, SKLA 354
17.1 Amorfní látky 354
17.2 Základní vlastnosti skla 359
17.3 Zachariasenova teorie 363
17.3.1 Stevelsovy strukturní parametry 364
17.4 Anomálie oxidu boritého
(boritého skla) 366
17.5 Invertní
skla 366
17.6 Stavba skla a oblasti různé
struktury a složení 370
17.7 Chyby
v síťové struktuře skla 371
17.8 Systematika
bodových chyb ve skelné síti 371
17.9 Fyzikální jevy způsobené
chybami ve skelné síti 374
17.10 Fotosenzitivní skla 376
17.11 Speciální
skla a jeJich užití 376
l7.11.1 Skla se sníženou propustností
rentgenového záření a záření gama 376
17.11.2 Skla vodivá a fotoelektrická 377
17.11.3 Luminiscenční
skla 377
17.11.4 Termoluminiscenční
a mechanoluminiscenční
(triboluminiscenční) skla 380
17.12 Kovová
skla 383
17.12.1 Příprava
kovových skel 383
17.12.2 Struktura
a vlastnosti kovových skel 384
17.13 Skla
pro vláknovou optiku 385
17.13.1 Optické
vlastnosti 386
17.13.2 Technologie
přípravy 388
17.13.3 Hlavní
oblasti využití světlovodů 389
17.14 Problémy 389
17.15 Literatura 390
18
POLYMERY 391
18.1 Struktura
polymerů 403
18.1.1 Struktura
polymerových makromolekul 403
18.1.1.1 Kopolymery 406
18.1.2 Stavba
polymerů 407
18.1.3 Vazebné
síly a energie polymerů 407
18.1.3.1 Kovalentní
(homeopolární) a disperzní vazebné síly a energie 408
18.2 Technologie
polymerů 413
18.2.1 Polymerace 414
18.2.2 Polykondenzace
a polyadice 415
18.2.3 Polymerace
zářením 415
18.2.4 Degradace
polymerů 417
18.2.5 Popis
polydisperzity makromolel v polymerech 417
18.3 Nadmolekulární
struktura polymerů 420
18.3.1 Zvláštnosti polymerů 420
18.3.2 Kondenzáty
makromolekul 422
18.3.3 Poruchy v polymerech 426
18.4 Určování stupně krystalinity polymerů 427
18.5 Orientovaný
stav polymerů, vlákna 430
18.6 Určování
textur v polymerech 430
18.8 Problémy
18.9 Literatura 436
19
KOMPOZITY 438
19.1 Definice
a rozdělení kompozitů 438
19.2 Částicové
kompozity 441
19.3 Vláknové
kompozity 441
19.4 Směsovací
pravidla 443
19.5 Fyzikální vlastnosti 445
19.5.1 Mechanické
vlastnosti kompozitů 445
19.5.1.1 Mechanické
veličiny vláknových kompozitů s
nekonečnými vlákny 445
19.5.1.2 Mechanické
veličiny vláknových kompozitů s krátkými vlákny 448
19.5.1.3 Mechanické
vlastnosti ortotropníchkompozitů 451
19.5.2 Tepelné
vlastnosti kompozitů 452
19.5.3 Ostatní
vlastnosti kompozitů 453
19.6 Problémy 454
19.7 Literatura
456
20 FYZIKA A CHEMIE UHLÍKU 457
20.1 Úvod 457
20.2 Z
historie uhlíku 457
20.3 Základní strukturní vlastnosti
uhlíku 458
20.4 Krystalové modifikace uhlÍku 460
20.5.1 Fulerény, fulerity a fuleridy-
nové modifikace uhlíku 461
20.6 Použití fulerénů 463
20.7 Historie
objevu fulerenů a jejich derivátů 464
20.7.1 Úvod 464
20.7.2. Prehistorie 466
20.7.3 Raná historie 466
20.7.4 Motivace
objevu C60 467
20.7.5 Základní
technologie přípravy C60 468
20.7.6 Analogie s architekturou 469
20.7.7 Biologické a geologické struktury 470
20.7.8 Sedm kritických dní objevu C60 470
20.7.9 Další publikace v češtině 471
20.8 Literatura 472
Díl druhý
21 KAPALINY 473
21.1
Struktura a vlastnosti
kapalin 473
21.2
Koheze kapalin a
vnitřní tlak 481
21.3
Povrchové
vlastnosti kapalin 482
21.2
Kapilární jevy
v kapalinách 484
21.4
Monomolekulové
vrstvy 485
21.5
Objemová
stlačitelnost a tekutost kapalin 486
21.5.1
Supratekutost kapalin 486
21.6
Problémy 488
21.7
Literatura 489
22 BOSEOVY-EINSTEINOVY
KONDENZÁTY 490
22.1 Atomy
jako vlny při nízkých teplotách 490
22.2
Získávání nízkých a
ultranízkých teplot 491
22.3 Zpomalování rychlosti světla
22.4
Problémy 498
22.5 Literatura 498
23
FYZIKA POVRCHŮ 500
23.1 Technické
a fyzikální povrchy 501
23.1 Dvojrozměrná
struktura povrchů 501
23.4 Určování
struktury a vlastností povrchů v atomovém měřítku 504
23.4.1
Difrakční metody 504
23.4.2
Rastrovací tunelové mikroskopické
metody 504
23.4
Elektronová
struktura povrchů 505
23.5
Zviditelnění vlnové
funkce na povrchu kovů a její důkaz
neutronovou i interferencí 506
23.6
Povrchové vrstvy s elektrickým nábojem
508
23.7 Využití
povrchů pro vědu a techniku 509
23.8
Problémy 510
23.9
Literatura 510
24
ADHEZE KONDENZOVANÝCH LÁTEK 512
24.1 Základní
pojmy a charakteristiky adhezního
spojování a pojení kondenzovaných látek 512
24.2 Adheze
mezi kapalinou a pevným povrchem, mezi pojivem a vlákny 516
24.3.
Atomové a molekulové
síly působící při adhezi 517
24.4 Vazbové
síly a energie v pevných (kondenzovaných) látkách 518
24.4.1
Molekulové (fyzikální
van der Waalsové síly) 520
24.4.2
Coulombovské síly 521
24.4.3
Výměnné síly 521
24.4.4
Vodíková vazba
(vodíkový můstek) 522
24.4.5
Vazebné síly a energie
polymerů 522
24.5
Teorie adheze a
adhezního spojování materiálů a textilií 523
24. 6
Adhezní pojeni a
spojování materiálů
24.7 Úprava a hodnocení (diagnostika) povrchů (ATR,
STM,SFM, AFM) 525
24.8. Spoje
a jejich konstrukce 532
24.9
Měření adheze 536
24.10.
Rozdělení a typy
adhesiv 544
24.11 Základní
vlastnosti adhezních spojů 545
24.12 Shrnutí
o adhezi textilií 549
24.13 Problémy 550
24.14 Literatura 550
25
BIOMATERIÁLY 552
25.1 iomolekuly 552
25.2 Biomembrány 560
25.3
Kapalné krystaly
(KK) v biologických soustavách 562
25.4
Biofulereny 565
25.5
Buňky - základy
živých organismů 569
25.6
Biomateriály a
život 570
25.7
Problémy 571
25.8
Literatura 571
26 TEXTILIE
27
KERAMIKA (Fiala)
28. VYSOKOTEPLOTNÍ SAMOŠÍŘÍCÍ SE
SYNTÉZA
29. MATERIÁLOVÁ FYZIK A A CHEMIE (Fiala)
30. KONDENZOVANÉ LÁTKY ZA VYSOKÝCH TLAKŮ
31.
JADERNÉ VLASTNOSTI KONDENZOVANÝCH LÁTEK
32. DODATEK
MAKROSKOPICKÉ
VLASTNOSTI PEVNÝCH LÁTEK
30.1
Vlastnosti pevných
látek a jejich kvantitativní popis
30.2
Anizotropie
vlastností a polí a jejich tenzorový popis
30.3 Tenzory
k popisu vlastností pevných látek
30.3.1
Polární a axiální
tenzory
30.3.2
Ortogonální transformace vektorů
30.3.3
Definice tenzorů
30.3.3 Násobení tenzorů
30.3.4
Inverze času
30.3.5
Materiálové veličiny jako tenzory
30.3.6
Redukční relace a jejich
užttí